Již před více než dvěma tisíciletími znali římští stavitelé přednosti „prachu z Puteoli“ (dnes Pozzuoli poblíž Nea­pole). Ce­ment v té době ještě nebyl známý, proto hledali prostředky a cesty, jakým způsobem zlepšit jen velmi krátkou ži­votnost čistě vápenných omítek. Ve starém Římě začal být s velkým úspěchem používán pro zvýšení odolnosti vápenných omítek proti působení vody a pro zvýšení jejich pevnostních charakteristik „pucolán“ – mletá/drcená sopečná hornina z Vesuvu. Díky jeho užití se nám dochovaly do dnešních dnů např. Koloseum, Pantheon, Caracallovy lázně s klenbami vysokými přes 30 m. Pucolán a jeho užití podrobně popisuje ve svých Deseti knihách o architektuře Marcus Vitruvius Polio (cca 80. – 70. př. n. l. až cca 25. př. n.l.).

PDF soubor o suevitském trasu ke stažení

Současný stav a složení pucolánu

V současné době je název pucolány užíván pro širokou skupinu materiálů – přírodních (tufy - trasy, pemza, diatomitová zemina, spongility, …) a technogenních (pálené jíly, cihelný prach a drť, metakaoiln, popely z přírodních organických materi­álů, elek­trárenské popílky).

Pucolány jsou křemičité nebo hlinito-křemičité anorganické látky, které samy o sobě nemají žádné, nebo jen velmi slabé poji­vové vlast­nosti. V jemně mleté formě, při běžných teplotách a za přítomnosti vlhkosti reagují, díky obsahu amorf-ního (ne­krystalického) SiO₂, reaktivní formy Al₂O₃ a bezvodých hlinitokřemičitanů s vápnem – Ca(OH)₂ za vzniku hydratovaných křemičitanů a hlinitanů vápenatých, které mají vý­znamné pojivé vlastnosti – jedná se o hydratační produkty podobné produktům vznikajícím při hydrataci portlandského ce­mentu, které tvoří pevnou strukturu ve vodě nerozpustných sloučenin.

Vytváření pevné struktury (průběh chemických reakcí) závisí na druhu pucolánu, pucolánové aktivitě, velikosti zrn, kvalitě užitého vápna, okolních podmínkách – teplotě, R.V. vzduchu, parciálním tlaku. Současně s pucolánovou reakcí probíhá karbonatace Ca(OH)₂, obě reakce si vzájemně konkurují. Pucolánová reakce probíhá za přítomnosti vody, kapalná voda naopak brání přístupu CO₂ do hmoty omítky a karbonataci tak brání.

Původ a vznik trasů

Trasy, používané pro průmyslovou přípravu trasvápenných maltových směsí jsou převážně vulkanického původu (tufové rýnské a rakouské trasy), jediné místo v Evropě s výskytem trasu, vzniklého dopadem meteoritu je kráter Nordlinger Ries na západním okraji Bavorska.

Roztavené horniny byly vyvrženy do vzdálenosti 70 km, tektity, vzniklé při dopadu byly vrženy až do vzdá­lenosti 450 km – jedná se o vltavíny, vyskytující se v Jižních Čechách. Kráter měl při svém vzniku hloubku až 500 m.

Křemičité minerály, zjištěné při průzkumu v šedesátých letech min. století (stishovit a coesit), mohly vzniknout pouze za řádově výrazně vyšších teplot a tlaků, než jakých je možné dosáhnout vulkanickou činností, tím se potvrdil impaktní vznik kráteru.

Hornina, která vznikla při dopadu meteoritu přeměnou původních sedimentů se nazývá suevit, resp. suevitský tras, též bavorský tras. Mocnost vrstev suevitského trasu v Rieském kráteru dosahuje až 400 m.

Chemické složení trasů (vyjádřené obsahem oxidů)

*) amorfní SiO₂

Porovnání pórovitosti trasů

Vlastnosti suevitského trasu

Na základě laboratorních rozborů bylo prokázáno, že suevitský tras obsahuje málo reaktivních minerálů, které mohou způ­sobit při zrání, příp. po vyzrání omítek vznik škodlivých solí.

Vzhledem k relativně vysokému obsahu amorfního SiO₂, který velmi dobře reaguje s Ca(OH)₂ (vápnem) za vzniku ve vodě nerozpustného kalciumsilikáthydrátu (CSH), vykazují malty s obsahem suevitského trasu, ve srovnání s maltami s rýnským, nebo rakouským trasem, zvýšenou odolnost vůči působení nepříznivých vlivů životního prostředí – – kyselých dešťů (kyseliny vzniklé reakcí vody a kyselých plynů CO₂, SO₂, a NO_x, tyto kyseliny rozkládají pojivo vápenných omítek za vzniku solí, které svými krystalizačními tlaky poškozují vápenné omítky).

Díky vysoké pórovitosti suevitského trasu je v omítkách s jeho obsahem výrazně snížen kapilární transport vody (omezení vzlínání vody, zavlhčování z provlhlého zdiva, příp. zavlhčování deštěm) při zachování vysoké paropropustnosti omítky – opět ve srovnání s omítkami s obsahem rýnského, nebo rakouského trasu.

Přínos pro historické budovy

Historické (vápenné) omítky zrály (získávaly pevnost) velmi pomalu, jen tak bylo možné omezit vznik smršťovacích trhlinek. V současné době je požadováno rychlé zrání omítek bez vzniku smršťovacích trhlin. Relativně vysoká pucolánová aktivita (míra schopnosti amorfního SiO₂ reakce s Ca(OH)₂ za vzniku hydratovaných křemičitanů vápenatých) jemně mletého suevit­ského trasu to umožňuje, je však nutné udržovat trasvápenné omítky vlhké cca 5 – 7 dnů, pro pucolánovou reakci je nutná přítomnost vody, za sucha neprobíhá. Vývoj pevnosti za těchto podmínek probíhá kontinuálně, čím vyšší je pucolá­nová aktivita trasu, tím vyšší je konečná pevnost omítek.

Na základě výše uvedeného je možné konstatovat, že malty a omítky s obsahem suevitského trasu jsou optimálním řeše­ním pro rekonstrukce historických objektů.

Trasvápenné zdící malty a omítky SCHWENK

Trasvápenné zdící malty a omítky firmy SCHWENK jsou jediné maltové směsi s obsahem suevitského trasu na evrop­ském trhu, vhodné pro užití na zavlhlé a zasolené zdivo.

Literatura

• Vápno a vápenné historické omítky, Doc. RNDr. Rovnaníková, CSc, Sborník přednášek ze semináře Vápenné omítky pro památkovou péči, WTA, Praha, 2009
• Materiály historických omítek, Doc. RNDr. Rovnaníková, CSc., Sborník Obnova památek 2004, Praha, Axis studio, 2004
• Trass (Suevit), Das Multifunkcionsmineral aus dem Nördlinger Ries, Dipl.-Ing. Nethe, Texocon GbR Potsdam – http://de.wikipedia.org/wiki/Trass_(Gestein)
• Nördlinger Ries - http://de.wikipedia.org/wiki/Nördlinger_Ries
• Rieský kráter - http://cs.wikipedia.org/wiki/Rieský_kráter
• Trassputze und Trassmörtel von SCHWENK, SCHWENK Putztechnik GmbH & Co.KG, Ulm, 08.2008

PDF ke stažení

Zpracoval: Ing. Jiří Rejnuš